Static-X - Cannibal
18. 11. 2007
Tak už jsou zase tady. Po dvou letech po vydaní alba Start A War jsou
Static-X opět zpátky. Pokud Statiky posloucháte delší dobu, nemohla vám
uniknout jejich "parabolická (ne)úspěšnost". No posuďte sami, jejich
debut Wisconsin Death Trip a následující album Machine byli přijaty
výborně. Kritici se radovali, že zde máme konečně něco nového, kapelu
kombinující electro-nu metal se samply a s pěkně šíleně vyřvaným hlasem
neméně šíleného Wayneho Statica a fanoušci byli také spokojeni. Jenže v
ten moment dosáhla parabola vrcholu a začala pomalu klesat. Album
Shadow Zone nebylo přijato moc kladně a i když pár lidí ho považovalo a
stále považuje za nejlepší album (k tomuto malému, ale fanatickému
houfečku se hlásím i já), celkovou reputaci jim to moc nezvedlo. I když
měli za sebou pouhé tři alba, rozhodli se vydat nevydané písně na albu
Beneath... Between... Betone…, které obsahovalo i remixy jejich
starších počinů. Tento výtvor nemohou počítat za regulérní album, takže
ho jednoduše přeskočíme. Všichni doufali, že se vše dobré v obrátí a
avízované album Start A War bude opět nabité pořádnými dobrými
vypalovačkami, jak tomu bylo předtím. Bohužel, život není pohádka a
princezna sice drakem sežraná nebyla, nicméně kritici si na Start A War
opravdu smlsli a parabola se zaryla až do země. Mě se zas nějak moc
špatné nezdá, nicméně je pravda, že po pár poslechnutí se toto album
stane velmi nudným a radši šáhnete po něčem jiném. Nebyl jsem asi
jediný bláhový, když jsem si myslel, že Statici si uvědomí, že tudy
cesta nevede a jejich nový počin Cannibal bude opět ta kvalita, na
kterou jsme byli zvyklí. Vždyť po vyhazovu Trippa Eisen se na post
kytaristy vrátil Koichi Fukuda, který se podílel na prvních dvou
albech. To už naznačovalo, že Cannibal prostě MUSÍ být dobrý. Nicméně
člověk míní a Static-X očividně mění. Poslouchal jsem tam i zpět,
poslouchal jsem bicí, poslouchal jsem zpěv, poslouchal jsem kytary i
basu, ale nic dobrého jsem tam nenašel. Wayne měl vždycky velmi
specifický hlasový projev na pokraji zpěvu a smrtelné křeči
postřeleného zvířete, nicméně i to dělalo Static-X tím, čím jsou.
Respektive, čím byli. Na starších deskách Wayne krásně kombinuje svůj
zpěv (většinou ve sloce) právě s výše zmíněným řevem (refrén). Jenže na
Cannibal? Tam uslyšíte jen a jen řev, který je však tak špatně podán,
že pokud nemáte texty před sebou, vůbec netušíte, o čem se zpívá. A to
je velká škoda, protože Waynovy texty bývaly tak šílené, jak je pro
jeho osobu charakteristické. Co taky poněkud nestíhá, jsou bicí. Se
slzou v oku jsem si vzpomněl na skladbu The Enemy (album Start A War),
kde rychlost a rytmus bicí předvádělo něco neuvěřitelného. Tak varuji
předem, s ničím takovým se tady nesetkáte.
Co však musím vyzdvihnout, jsou kytary. Koichi se velmi aktivně zapojil do desky a předvádí nám tu pekelně ostrá kytarová sóla, které u Statiků nejsou vůbec zvykem, nicméně je to velmi příjemná změna. Je možné, že basák Tony Campos je možná dobrým hráčem na basu, ale na tomto albu opravdu není vůbec slyšet. Je pravda, že basová linka byla u Statiků odstrkovaná vždycky, ale teď už opravdu úplně umřela. Co je však vůbec nezměnilo jsou elektro-disko zvuky, které na nás vypouštějí celou svou tvorbu, takže tady nic nového nehledejme. Nemůžu si odpustit malé rýpnutí, ale elektro stopa, co hraje na začátku skladby Behemoth zní jako z nějaké české diskotéky ze 70. let. Jen ten Sagvan Tofi tam chybí. Co však deska Cannibal postrádá nejvíce, je nějaký hit. Všechny písně zní velmi syrově a trochu stejně. Nenajdeme tu nic jako The Only, Black And White nebo třeba I´m With Stupid, prostě singly, které se vám pořádné vetřou do hlavy. Netvrdím, že Cannibal si zaslouží jen zatracení, spoustě lidí se určitě bude líbit, ale myslím si, že Static-X mají určitě na víc a teď akorát zplodili další velmi průměrné album. Tak kdepak je naše parabola teď?
Co však musím vyzdvihnout, jsou kytary. Koichi se velmi aktivně zapojil do desky a předvádí nám tu pekelně ostrá kytarová sóla, které u Statiků nejsou vůbec zvykem, nicméně je to velmi příjemná změna. Je možné, že basák Tony Campos je možná dobrým hráčem na basu, ale na tomto albu opravdu není vůbec slyšet. Je pravda, že basová linka byla u Statiků odstrkovaná vždycky, ale teď už opravdu úplně umřela. Co je však vůbec nezměnilo jsou elektro-disko zvuky, které na nás vypouštějí celou svou tvorbu, takže tady nic nového nehledejme. Nemůžu si odpustit malé rýpnutí, ale elektro stopa, co hraje na začátku skladby Behemoth zní jako z nějaké české diskotéky ze 70. let. Jen ten Sagvan Tofi tam chybí. Co však deska Cannibal postrádá nejvíce, je nějaký hit. Všechny písně zní velmi syrově a trochu stejně. Nenajdeme tu nic jako The Only, Black And White nebo třeba I´m With Stupid, prostě singly, které se vám pořádné vetřou do hlavy. Netvrdím, že Cannibal si zaslouží jen zatracení, spoustě lidí se určitě bude líbit, ale myslím si, že Static-X mají určitě na víc a teď akorát zplodili další velmi průměrné album. Tak kdepak je naše parabola teď?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
